Tanzánie 2020

25.1.2020

Čtvrtek 23. ledna

Ještě abychom přiblížili, jak probíhala ta nejrychlejší cesta. Odjezd z Brna ve 2:30 od hotelu Grand, pak náš pravidelný dopravce do Dar Es Salaamu, společnost Turkish airlines, odlétal z Vídně v 10:20 a ve 3:00 ráno jsme již byli v Dar Es Salaamu. Našemu kamarádovi Mosesovi se podařilo sehnat lístky na odpolední vlak do Mlimby, kam jsme dorazili ve středu ve čtyři hodiny ráno, kam pro nás přijel otec Norbert a v úterý kolem šesté ráno jsme již byli v Mpanze.

Během včerejška a dneška se Tomášovi a Josefovi podařilo objevit problém v protékající nádrži. Voda tekla kolem prostupu trubky z nádrže. Starou ocelovou trubku s pomocí místních borců nahradili plastovou, díru zabetonovali a nyní probíhá technologická přestávka.

David Kövér je student medicíny (zubařství) pátého ročníku a v rámci své praxe bude poskytovat zubařské služby v místním dispenzáři. Dnes již začal a vytrhl asi sedm zubů. Využil při tom také nově dovezenou přenosnou zubní vrtačku, kterou zakoupil Štěpán, zubař, který tu byl v loňském roce.

Otec Jan s otcem Norbertem a ředitelkou školy plánovali další budovy, které bude ještě potřeba postavit. Nyní je na řadě jídelna a kuchyň. Po obchůzce tří vytipovaných míst, kde by budova mohla stát, nakonec to nejvhodnější vybrala paní ředitelka a otec Jan oprášil své stavební vzdělání a pustil se do rýsování plánů.

27.1.2020

Pátek

V pátek vyrazili Josef, Tomáš a Jan na obhlídku místní techniky, kterou zdejší obyvatelé používají k čerpání vody z řeky do nádrží. Jsou to vodní kola (podobná těm mlýnským), která plavou na hladině řeky, nabírají do trubky vodu a vytlačují ji do nádrže. Viděli jsme dvě taková zařízení. Jedno, které používá Švýcar Bruno žijící poblíž Mpangy a druhé, které je u jedné místní rodiny. V tomto vodním kole se zasekla kláda a místní borci se rozhodli, že ji uvolní. Omar a Deogracias chtěli nejprve vyrazit ke kolu na loďce, ale zjistili, že je dost vratká, tak se Omar a jiný klučina rozhodli ke kolu doplavat. Bylo to od nich velice odvážné, protože tvrdili, že v řece jsou krokodýli, kteří můžou zaútočit i na člověka. Kládu v pořádku osvobodili a v pořádku se vrátili na břeh.

David byl odpoledne pozván na oběd do rodiny jednoho z pacientů. Bylo to asi jako odměna za to, že mu vytrhl zub. Návštěvu si moc pochvaloval a přinesl si z ní velký dar – živou slepici. Pro místní je to prý vždy vyjádření velké úcty, kterou chtějí projevit svému hostu.

Tomáš s Josefem se také asi dvě hodiny věnovali opravě startéru u jednoho z traktorů, ale zjistili, že je potřeba přivézt součástky z Česka, takže nepochodili.

Sobota

V sobotu se podařilo dokončit opravu nádrže a byla napuštěna do určité výšky. S napětím jsme čekali, zda bude znovu propouštět nebo se ji podařilo opravit. Pan kaplan Dotto se odpoledne proměnil ve fotbalového rozhodčího a dělal to s velkou radostí. Kluci i dívky ze škol měli volno a s velkým úsilím připravovali již od pátku hřiště. Otec Dotto slíbil, že když hřistě do sobotního odpoledne připraví, tak budou moci hrát a to byl silný hnací motor pro to, aby se studenti s velkým úsilím pustili do práce. Pokáceli stromy pro vytvoření branek, ručně je opracovali a vytvořili dvě hřiště. Jedno fotbalové pro kluky a jedno basketbalové pro dívky. Jakmile byla hřiště hotová, tak se s velkou radostí pustili všichni do hry a vůbec jim nevadilo, že prší.

David úspěšně pokračoval v ordinaci a otec Jan se snažil dokončit plány na novou budovy školy.

Neděle

V neděli ráno Josef hned vlezl do nádrže, aby zjistil, zda protéká. Vylezl se špatnou zprávou, že voda přes noc klesla asi o dva centimetry. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet dále. Poté jsme se účastnili bohoslužeb na dvou místech. Josef zůstal v Mpanze, kde si chtěl poslechnout místní sbor, který ho zaujal už v sobotu, když měl zkoušku. David, Tomáš a Jan vyrazili s otcem Dottem do Ngalimily, kde se po mši k Davidovi objednalo pár pacientů. K obědu byla slepice, kterou David dostal při návštěvě svého pacienta. Chutnala báječně. Odpoledne jsme pak vyrazili s řádovou sestrou Unis do Mlimby, kde jsme měli vyzvednout trubku pro čerpání vody z vrtu a domluvit práci s bagristou, aby mohla být vytvořena plocha pro stavbu nové budovy školy. Bagristu jsme zastihli ve špatné náladě, tak jsme odjížděli s mírnými rozpaky. Po cestě zpátky již byla tma a navíc pršelo, takže se nám dvakrát podařilo uvíznout na kluzké blátivé cestě. Trochu jsme při tom otci Norbertovi pomačkali zadní nárazník, takže nás v pondělí čeká oprava.

Pondělí

Hned ráno jsme se po mši svaté a snídani pustili do obhlídky auta, které jsme při návratu z Mlimby trochu poškodili. Ohodnotili jsme to tak, že základní opravu zadního nárazníku zvládneme s místními borci udělat zde na místě a tak jsme se do ní pustili. Dopadlo to docela dobře a auto otce Norberta může sloužit dále. Tomáš, Josef a Hamis (místní hlavní farní pomocník v technických záleže zitostech), se pustili do posílení solárního systému, který jsme instalovali před čtyřmi roky. Přidávali další solární panel. Z Dar Es Salaamu má přijet přijet specialista, který přiveze novou řídící jednotku a propojí celý solární systém pro čerpání vody. Otec Norbert to považuje za důležité, protože nejvíce vody spotřebují studenti zakládané střední školy. David standardně ordinoval a otec Jan seděl u počítače a rýsoval plány pro jídelnu a kuchyň školy.

Úterý

Úterý byl den očekávání a příprav. Čekali jsme na dodávku opraveného čerpadla, které mělo dorazit z Dar Es Salaamu, a také na to, jak se nádrž vypořádá s našimi opravami. Jedno čekání dopadlo dobře a to druhé ne. Čerpadlo dopravili místní dopravci někdy kolem desáté večer. Nádrž však vykazovala další protékání. Čili Josef a Tomáš nádrž znovu vypustili a hledali příčinu úniku. Našli ji v podobě nově vzniklé praskliny ve sváru fólie. Společně jsme všichni přemýšleli, jak mohla prasklina vzniknout a jak takovému praskání v budoucnu předcházet. Došli jsme k tomu. Že celou fólii v nádrži popustímeho trochu níž, aby mohla dostatečně dilatovat. Tomáš a Josef se do toho pustili a do večera měli skoro polovinu hotovou. David standardně ordinoval a otec Jan seděl u počítače a rýsoval plány pro jídelnu a kuchyň školy.

Středa

Středa je poslední den, který trávíme v Mpanze. Ve čtvrtek ráno odjíždíme do Mbingu. Ráno jsme si řekli, že potřebujeme dokončit všechny rozpracované úkoly, abychom ve čtvrtek mohli odjet s čistým štítem. Teď večer můžeme podat zprávu, že se to snad povedlo. Nádrž má spuštěnou fólii, aby mohla dostatečně dilatovat, Davidovi pacienti jsou všichni ošetřeni a čidla ve vrtu jsou usazena, projekt kuchyně a jídelny je dokončen a vytisknut a my jsme sbalení a zítra vyrážíme do sirotčince v Mbingu. Odjíždíme s pocitem dobře vykonané práce a těšíme se na Mbingu.

4.2.2020

Čtvrtek

Brzy ráno někdy kolem 4:30 jsme vyrazili na vlak do 25 km vzdálené Mlimby. Cesta většinou trvá hodinu, ale v současnosti je na několika místech rozmoklá, tak jsme vyráželi s předstihem. Vlak jel tentokrát skutečně v šest hodin, protože je z Mlimby vypravován, tak ještě nemá žádné zpoždění. Během dopoledne jsme dorazili do Mbingu, kde nás na nádraží vyzvedla sestra Annatolia, která vede místní sirotčinec. Po malém občerstvení a krátkém odpočinku jsme se pustili do prohlídky traktoru, na který jsme přivezli tyto náhradní díly: alternátor a seřízené vstřikovací čerpadlo z Agromotoru Velké Meziříčí, cívku startéru a relé pro alternátor. Úkol zněl jasně. Přivezené díly namontovat a bude hotovo. Pro odborníka by to byla práce na jedno odpoledne. Tomáš prohlásil, že to do večera máme hotové a zítra vyrazíme na výlet k vodní elektrárně. Nicméně, jak se nakonec ukázalo, oprava nám laikům trvala až do neděle. Když jsme přišli k traktoru byli jsme velice překvapeni vynalézavostí místních opravářů. Nefungující alternátor docela dobře nahradili alternátorem z Toyoty. Aby ho mohli zapojit, tak z přístrojové desky odpojili pár drátů, které spojili k sobě. Nedokázali jsme posoudit, zda takovéto zapojení bylo funkční. Z přístrojové desky byla také na dvou drátkách vyvedena žárovka ukazující, zda se baterie při jízdě nabíjí a pak tam podobně na dvou drátcích bylo přimontováno tlačítko na klakson, které původně sloužilo v nějaké Toyotě pro spínání výstražných světel. Práci jsme si rozdělili. Josef a Tomáš se věnovali montáži vstřikovacího čerpadla a alternátoru a otec Jan se pokoušel vniknout do tajů zapojení elektrických obvodů v traktoru. Byl na to z celé skupiny disponován nejlépe, protože si před cestou zakoupil multimetr :-).

Pátek

V pátek jsme prožili první částečný úspěch. Ještě bez zapojené elektřiny se za pomoci náklaďáku z vesnice podařilo traktor roztáhnout. Motor se rozběhl a běžel překvapivě dobře a nám se ulevilo, že cesta nebyla zbytečná. Pracovníci Agromotoru jsou skuteční machři, protože dodali perfektně seřízené vstřikovací čerpadlo. Zbývalo tedy již jen zprovoznění elektrických obvodů, aby traktor startoval bez roztahování a nabíjel. Jsme již obohaceni zkušenostmi s místními podmínkami a víme, že pro místní traktoristy je spousta elektrických věcí naprosto zbytečná. Traktor v Mbingu již má skoro všechna světla rozbitá, zbylo jedno, které se dá použít na svícení dopředu. Jinak blinkry, brzdová světla a kontrolky v přístrojové desce jsou podle místních nepotřebná. Rozhodli jsme se tedy zprovoznit alespoň klakson, jedno přední světlo, startování a nabíjení. Začali jsme od toho jednoduššího, tedy světla a klaksonu. Zde se docela brzy dostavil úspěch, takže traktor troubil a svítil, což nám přineslo radost a dodalo odvahu ke složitějším záležitostem. Za pomoci schémátka od pana Luboše Částka z Kozlova a po dvou konzultačních telefonátech se podařilo zapojit i obvody na startování a dobíjení. Jenže startér stávkoval a ne a ne se rozběhnout, což nás přivádělo k zoufalství. Nakonec jsme usoudili, že ho pošleme na prohlídku k odborníkům do Ifakary. To už byl večer a náš místní pomocník, bratr sestry Annatolie, Benedikt jej tam odvezl na motorce.

Sobota

V sobotu ráno jsme se sestrami prožili dvoujazyčnou, česko-tanzánskou mši svatou, kterou sloužil otec Jan. Sestra Annatolia jednu z přímluv pronesla za požehnání prací při opravě traktoru a jak se pak ukázalo, požehnání přišlo. Benedikt přivezl startér z Ifakary s vyměněnými ložisky a tvrdil, že je už v pořádku. Tak jsme ho přimontovali a zapojili, ale nestartoval. Stále praskala pojistka, tak jsme začali hledat příčinu problému. Zde se projevil jako dobrý rádce Václav Kadlec, který nás po telefonu navedl na to, kde by mohl být problém. Nakonec jsme po dlouhém hledání objevili zkrat uvnitř startéru, který se podařilo zaizolovat a bylo vyhráno. Takže traktor startuje, nabíjí, svítí a troubí a motor šlape jako hodinky. Když jsme mysleli, že máme hotovo, tak nám Benedikt, který s traktorem v Mbingu jezdí, řekl, že jsou poškozené brzdy. Na tento problém jsme nebyli už vůbec připraveni, ale řekli jsme si, že se do toho pustíme. Na první pohled to vypadalo, že jde pouze o prasklé brzdové trubičky. Ty jsme vymontovali a Benedikt je odvezl do vesnice nechat svařit. Přišla však už tma, tak jsme namontování trubiček zpět museli nechat na další den.

Neděle

Ráno jsme opět prožili se sestrami česko-tanzánskou mši svatou, na kterou tentokrát přišlo i pár dětí.

Na traktoru zbývalo připojit čtyřmi šrouby svařené trubičky brzd. To se podařilo, ale když jsme nalili brzdovou kapalinu, tak jsme zjistili, že protéká brzdová pumpa. Tento díl jsme s sebou neměli, tak jsme slíbili, že ho po příjezdu pošleme. Traktorista bude muset dále používat pouze brzdu ruční, jak to praktikoval do této doby. Mohli jsme se tedy začít chystat na cestu domů a čekat na vlak. Ten měl jet kolem šesté hodiny. Na nádraží jsme přijeli v sedm a vlak jel nakonec po deváté. Inu, tak to tu s vlaky chodí.

Pondělí

Docestovali jsme v pořádku kolem jedenácté hodiny do Dar Es Salaamu a vypravili se na Zanzibar, kde chceme strávit den a půl na pláži a vychutnat si trochu odpočinku. Ve čtvrtek ráno budeme vyrážet k domovině. Tímto se loučíme a děkujeme za veškerou podporu a modlitby.