14.01. 15:59
Letošní výprava se sestává ze dvou skupin. První skupina odjela v pondělí 14.1. a zahrnuje Lucii Sulovskou, novinářku. Václava Kadlece, odborníka na traktory. Zdeňka Zemana, specialistu na elektroinstalace. Otce Jana a Petra Prokše. Druhá skupina vyráží 16.1. a tvoří ji lékaři, manželé Vinklerovi a Petra Klašková, která chce být 3 týdny dobrovolnicí v sirotčinci v Mbingu. Aby bylo na vše dost času, zahájili jsme balení materiálu, kterého opět vezeme opět téměř čtvrt tuny, již v sobotu. Ovšem v sobotu zabalit všechno nešlo. Zustalo dost ještě na neděli a nakonec jsme to dobalili až 2:20 v pondělí ráno. Ovšem autobus odjížděl ve 2:30 od hotelu Grand. Nastal opravdový závod s časem kdy otec Jan volal na dispečink aby zpozdil odjezd autobusu, Zdeňek zabavoval stevardku a Petr autem zablokoval odjíždějící autobus. Vše se na poslední chvíli podařilo. Cesta na letiště proběhla v pohodě do chvíle než otec Jan zjistil, že nechal v autobusu notebook. Dohodl se sice s dispečinkem, že může v 7h notebook v autobusu (který mezitím odjel na odpočinek) vyzvednout. Usnuli jsme však všichni a když jsme se v 7:35 probudili, byl již notebook na cestě do Prahy. No co už. Dále by vše probíhalo až skoro nudně nebýt toho, že nám po šesti hodinách čekání na letišti, málem o fous uletělo letadlo. Změnili nám totiž bez upozornění nástupní bránu na úplně jiné místo, o čemž jsme se dozvěděli spíše jen náhodou pár minut před odletem. Nyní využíváme čekání v Istanbulu abychom vám poslali tuto první zprávu. Petr
16.01. 21:59
Z Istanbulu probihalo vse hladce i s hladkym pristanim. Nejvetsi problem nastava vzdy v hale po ziskani viza. To jsme vzdycky napjati ze dvou duvodu. Prvni je ten, jestli tam budou zavazadla a druhy, jestli projdem celni kontrolou. Tentokrat prvni duvod pominul pote, co jsme uvideli skupinu nasich kufru a mohli se radovat. Bylo to vsak jen kratkou chvili. Celnici byli docela dusledni a neuprosni a dosli az k tomu, ze musime zaplatit docela vysoke celni poplatky za notebooky, ktere vezeme jako dar pro skolni ucebnu. Nastesti tam cekal nas mistni znamy, Moses, ktery poplatek domluvil na prijatelnou uroven cca 4000,- Kc. Mohli jsme tedy v Msimbasi centru dospat cestu a kolem poledne vyrazit na obvykle pochuzky jako vymena penez a nakup materialu. Trvalo nam to cele odpoledne, ale vyplatilo se to, protoze Vaclav s velkym usilim vyjednal docela dobrou cenu elektromaterialu potrebneho pro skolni ucebnu. Uz byl vecer a tma, ale neodpustili jsme si tradicni cestu na Coco beach, koupani a vybornou rybu.
Ve stredu rano jsme vstavali docela brzy (v pet), protoze Petr, Vaclav, Zdenek a Lucie vyrazeli do sirotcince v Mbingu. Ja jsem zustal v Dar Es Salaamu, abych tu pockal na dalsi cast vypravy, ktera prileti ve ctvrtek rano. Pochuzek jsem tu mel spoustu, takze jsem se nenudil. Hned prvni byla zajimava. Premyslel jsem si tak o zavazadlech, ktera jsme poslali do Mbingu, a v tom me napadlo, ze jsme v tom stresu s celniky jeden kufr nechali na letisti. Nastesti to byl ten muj, takze jsem k nemu mel listek a mohl ho celkem bez problemu vyzvednout. Jel jsem tam taxikem-motorkou a najednou ridic neocekavane odbocil a jel co nejrychleji. Pak udelal dalsi necekanou odbocku a pak uz jel v klidu. Potom mi vysvetlil, ze musel ujizdet pred policii. Po navratu z letiste jsem se snazil koupit PVC folii pro vyvlozkovani nadrze v Mpanze, ale vubec se to nedarilo, protoze PVC folie se tady vubec nepouziva. Az nekdy v pet hodin jsem ji mel, takze radost byla velika. Z Ifakary volali kolem seste hodiny, ze dorazili, takze muzeme byt spokojeni. Za celou vypravu o. Jan
17.01. 06:45
Přidávám krátkou zprávu za druhou skupinu: Po celodenní úmorné cestě rozhrkaným autobusem jsme v pořádku v Mbingu a jdeme na to. Plán je servis traktoru a zapojení čerpadla. Zdraví Petr a spol
17.01. 19:12
Krátké info skupiny II - Petr se Zdeňkem dnes nainstalovali kabel a novou řídící jednotku a zprovoznili čerpadlo na vodu v sirotčinci, takže nyní může dodávat vodu jak ze solárních panelů, tak v případě zamračené oblohy, ze sítě. Václav opravil na traktoru brzdy, hydrauliku a startér. Na zítra zbývají vstřiky, což bude oříšek. Držte nám palce.
17.01. 22:03
Ráno jsem byl trochu napjatý, protože měla přiletět další část výpravy a na letišti se mohlo opakovat to, jsme už jednou zažili. Ve 4 hodiny měl přijet Moses, ale volal, že zaspal. Než přijel, tak psala Petra z letiště, že už jsou venku bez žádného problému. Dovezli jsme je do Msimbazi, kde se uložili ke spánku. Odpoledne nás čekalo nakupování zdravotnického materiálu, které proběhlo bez problémů. Jsme zde tedy kompletní: manželé Vinklerovi (Štěpán a Petra) a Petra Klašková, která bude dělat dobrovolnici v sirotčinci v Mbingu. Zítra vyrážíme vlakem do Mbingu. o. Jan
20.01. 20:46
Je neděle a jsme již v Mpanze. Pro ty z nás, kteří sem jezdíme dlouho, se dá říct, že jsme již doma. Byla sem celkem strastiplná cesta. Ale postupně. První skupina z Dar Es Salaamu vyrazila v pátek odpoledne vlakem, což je asi nejpohodlnější cestování Tanzánií. Tuto vymoženost jsme okusili úplně poprvé. Dojeli jsme do Mbingu kolem jedné hodinyv noci a šli hned spát. Ráno jsme se setkali s ostatními, kteří nám vyprávěli o výletu do hor k vodní elektrárně. Pro sestry ji navrhli němečtí inženýři. Dává 1 MW a je to opravdu obdivuhodné dílo. Výlet probíhal na motorkách džunglí. Poslední kilometr bylo nutné absolvovat pěšky. Pánové velice obdivovali řidičské umění místních motoristů, kteří na „vyšeptaných“ čínských motorkách zvaných „pikipiki“, vyjeli cestu plnou výmolů, bahna a rozmočeného písku vysoko do hor. Pánové byli z tohoto výletu velice nadšení. V Mbingu jsme během soboty dokončili drobné úkoly jako výměnu vypínače a dokončení opravy traktoru a po obědě jsme se začli chystat k odjezdu. Vlak měl odjíždět v 15:00. Ovšem dozvěděli jsme se, že lokomotiva vypověděla službu a bude se muset čekat na novou. Ta měla původně přijet ve 21:00, poté ve 2:00, což jsme vyhodnotili tak, že se na to vyspíme. Chvíli jsme ulehli a již v neděli v 1:00 jsme vyrazili na nádraží. Ovšem nečekali jsme tam do 2:00, ale až do 6:30. Velice se o nás zajímal místní hmyz způsobem méně než příjemným. „Vychutnali“ jsme si spánek na nádraží. Ráno vlak přijel a během hodiny a půl jsme byli v Mlimbě, kde na nás čekal řidič a dovezl nás do Mpangy. Čekali na nás se mší svatou a vřele nás tu přivítali. Na odpoledne jsme domluvili návštěvu místní střední státní školy, abychom měli srovnání pro naši školu v Mpanze, kterou pomáháme budovat. Zítra nás čeká práce s instalováním čerpadla do vrtu. o. Jan
21.01. 21:14 Pondělí
Začali jsme ranní mší s místními studenty. Po snídani jsme se rozmístili na naše oddělená pracoviště. Lékaři Štěpán a Petra zaujali místo v místní ordinaci. Utvořila se tam kvůli nim veliká fronta, protože jejich přítomnost byla zveřejněna v nedělních ohláškách. Na konci dne nám sdělili svou úspěšnost, což pro Štěpána bylo jedenáct vytržených zubů a pro Petru deset vyšetřených žen. Někteří pacienti však přišli jen proto, aby se ukázali bílému lékaři. Protože byli dnes lékaři úspěšní, můžou očekávat, že zpráva o jejich působení se velice brzy rozšíří po okoli. Petr, Jan a Zdeněk se věnovali instalování nového čerpadla do nového vrtu. Všechno probíhalo jak po drátkách. Podařilo se nainstalovat rozvaděč, ovládací jednotku, světlo, propojit 60 m kabelu, sehnat lano na spuštění čerpadla do vrtu a s napětím jsme čekali, že když všechno propojíme, tak to pojede. A ono nic. A to jsme si najednou nevěděli rady. Trápili jsme se až do tmy, výrazně nám pomáhal Štěpán, který už měl svou šichtu 11ti zubů zasebou, ale bohužel se ani díky jemu nepodařilo dojít k úspěchu. Zato Václav se dnes vyznamenal. Měl před sebou těžký úkol rozpůlit traktor Zetor Super 50, aby mohl vyměnit spojku. Našel si pěknou rovinku a na ní na dvou rourách traktor rozpůlil a s místními pomocníky udělal vše potřebné. Oprava byla úspěšná a traktor může vyjet do pole. Po tom v Mbingu již druhý. o. Jan
22.01. 19:44 Úterý
Ráno jsme zprovoznili to čerpadlo, které nás včera trošku potrápilo. Finální instalaci provedeme zítra, až zaschne lepidlo ve spoji kabelů. Václav pokračuje ve zušlechťování trakrorů. Dneska dělal brzdy, přední nápravu a alternátor. Lékaři dnes pracovali jen na 50%, protože Štepán onemocněl. Následoval Lucii, která včera zahájila léčbu malárie. Štěpán se zatím odmítá testovat a jenom leží. Nicméně podle otce Norberta všechny příznaky svědčí o malárii. Štěpán a všichni ostatní uvidíme zítra. Odpoledne jsme se začali věnovat nádrži na vodu. Zdeněk a Jan nádrž vyčistili a je tak připravená na zítřejší instalaci geotextilie a PVC folie. o.Jan
24.01. 21:01 Čtvrtek
Letos musíme říct, že zde máme nejlepší počasí za poslední roky. Přestože je zde stále veliké horko, tak se přes noc trochu vyprší a ráno bývá docela svěže. Podezření otce Norberta o Štěpánově nemoci se naštěstí nepotvrdilo. Ve středu opět odešel do ordinace a ke dnešnímu dni již má skóre 41 vytržených zubů. Už si pomalu chystá motouz na náhrdelník. Lucie je po lécích z místní lékárničky již jako rybička. Až moc :-). Ve středu se podařilo spustit čerpadlo ve vrtu a s velkou radostí místních z něj začala tryskat voda. Byla ovšem v barvě kokosového mléka s příchutí kaolinu. Bude potřeba počkat, než se vrt pročistí. Podle Norberta však z vody už místní kuchařky vařily a ocenily, že není s příchutí železa. Dneska jsme pokračovali v izolaci nádrže a bylo to doslova peklo. Je to kruhová zděná cisterna hluboká 3,8 m s objemem 41 kubíků. Uvnitř nádrže je dvakrát větší horko než venku. Je to jako sauna, ovšem bez ochlazovacícho bazénku. Nicméně fólie je téměř instalovaná, zítra ji budeme svařovat. Václav nás dnes opustil. Vyrazil si na výlet (služební cestu) do Mlimby, kde se pokoušel sehnat servisní zastoupení Zetoru. Ovšem nebyl úspěšný. Dovezl pouze jakési rezavé prasklé disky s nadějí, že je zprovozní. Vyzvedl také brzdové obložení vyrobené na zakázku. Při prvním výletu traktorem spraveným v pondělí totiž v nejprudším kopci zjistil, že traktor prakticky nebrzdí. o. Jan
25.01. 21:38 Pátek
Dostali jsme otázku, jak skončil Václavův výlet s traktorem bez brzd. Václav skončil v pořádku, ale traktor byl potrestán rozebráním. Dnes už je téměř smontovaný a čeká pouze na nová kola, která přijdou zítra. Náš zubař Štěpán tady získává na věhlasu, protože dokáže trhat zuby bez bolesti. Pacienti se za ním začínají sjíždět z čím dál větší vzdálenosti. Petra dnes měla osm gynekologických pacientek. Nádrž na vodu se Petrovi a Zdeňkovi téměř podařilo svařit a na zítřek čeká pouze dno. Trošku začalo zlobit instalované čerpadlo, ale věříme, že se zítra podaří zprovoznit. V neděli už bychom se měli vypravit na cestu do Dar Es Salaamu. o. Jan
30. 01. 06:55 Středa
Docela dlouho jsme o sobě nedali vědět. V sobotu byl totiž docela náročný den, kdy jsme chtěli dokončit vše rozdělané. Podařilo se to až někdy kolem deváté večer. U čerpadla jsme museli vyměnit kabel k čidlům. V nádrži jsme se docela zasekli na vytváření prostupů pro trubky, ale také se zadařilo a nádřž je svařená. Václav u jednoho traktoru čekal na pneumatiku, která měla dojít až v pondělí. Všechny však smontoval, což se nám zdálo až neuvěřitelné. V neděli nás čekala cesta domů. Velice specifické je tu cestování vlakem. První informace byla, že pojede někdy kolem osmé hodiny, pak kolem desáté a pak kolem dvanácté. Při poslední informaci jsme se rozhodli, že ještě prožijeme mši svatou s místními a po ní pojedeme. Začínala v 9:30 a končila kolem jedenácté. To už jsme docela pospíchali, protože do Mlimby, odkud vlak jede, to je skoro hodina cesty. Přijeli jsme na nádraží kolem dvanácté s úlevou, že vlak ještě nejel. Ale on nejel ještě další tři hodiny! V Dar Es Salaamu jsme měli být v neděli ve 22:00 a přijeli jsme tam v pondělí ve 12:00. Ale cesta byla docela fajn, protože jsme dostali kupé s lehátky, kde se dalo docela dobře vyspat. S autobusem se to nedá srovnat. V neděli se mezi tím odehrála jedna krvavá událost. Jednomu místnímu člověku ukousl krokodýl tři prsty. Takže naši lékaři Štěpán a Petra spolu s místním zdravotníkem vše vydezinfikovali, obvázali a poslali do nemocnice v Ifakaře. V úterý vyrazil otec Jan na úřady, aby zjistil, jaká je situace s proclíváním bedny, ve které je sterilizátor, ultrazvuk, šicí stroje, školní kostra a použité notebooky. Loď s nákladem měla dorazit 29. ledna, ale nakonec dorazí až 4. února. Takže se budeme snažit vyřídit co nejvíce dokumentů k proclení, které je možné vyřídit a vyzvednutí nákladu už bude muset dořešit kamarád Moses. Ještě jedna vtipná příhoda s dokumenty. Zjistili jsme, že ještě na jednom dokumentu je potřeba razítko diecéze Ifakara. Jenže ta je daleko asi 450 km. Volal jsem otci biskupovi, jestli to jde nějak zařídit a on, že se zeptá generálního vikáře a dá vědět. Neozýval se a zrovna v tu dobu se otec Dotto vydával na cestu zpátky do Mpangy. Tak jsme s Mosesem vymysleli, že dopis pošleme k orazítkování po otci Dottovi. Pak jsem volal otci biskupovi, jak jsme to zařídili a on mi řekl, že právě poslal razítko do Dar Es Salaamu. I tak se tu úřaduje. Dopis nyní veze rychlá spojka Václav, který po obutí traktoru vyrazil sám do Dar Es Salaamu. Tímto se loučíme, děkujeme za vaše modlitby a podporu. o. Jan
